<h1> </h1>
znamená nadpis první úrovně. Obsah této entity je automaticky tučně a písmem o velikosti 24 pixelů. Nadpisy (angl. heading) usnadňují formátování dokumentu a orientaci v něm. Je jich celkem šest stupňů (tedy <h1>
až <h6>
). <h1>
(nadpis první úrovně) je nejvýše a měl by se v textu vyskytovat pouze jednou. Příklad toho, jak by mohla vypadat struktura nadpisů v dokumentu:
<h1>automobily</h1> <h2>Škoda</h2> <h3>Superb</h3> <h3>Roomster</h3> <h2>Peguot</h2> <h3>206</h3> <h3>207</h3>>
(tato ukázka slouží pouze k bližšímu pochopení principu nadpisů, v praxi by se na podobný výčet použily seznamy)
Samozřejmě, že to co umí nadpisy (po vizuální stránce) lze udělat i bez nich, ale je to zbytečně složitější. Nelze pak využít snadného formátování pomocí CSS a je to podle specifikace nespránvné.
Výchozí formátování nadpisů: [přehled]
tag | stupeň písma | výchozí velikost | využití |
---|---|---|---|
<h1> | 6 | 24px | Hlavní nadpis stránky |
<h2> | 5 | 18 -19px | Podnadpisy, názvy kapitol |
<h3> | 4 | 16px | Mezinadpisy |
<h4> | 3 | 13px | Důležitější odstavce |
<h5> | 2 | 10px | Žádné rozumné použití |
<h6> | 1 | 9px | Nejde ani pořádně přečíst |
Uvedené hodnoty jsou pouze výchozí a dají se samozřejmě upravit pomocí CSS.
<p> </p>
je odstavec. Ten ovšem nevypadá jako klasický český odstavec, protože chybí odsazení prvního řádku a po ukončení odstavce následuje vertikální mezera. Text je tak vlastně rozdělen do bloků, což usnadňuje orientaci v dokumentu. Navíc dlouhý souvislý blok textu zpravidla spoustu potenciálních čtenářů odradí.
<br />
Tato entita bez povoleného obsahu značí zalomení řádku neboli enter (<br />
z angl. brake). Když totiž zalomíte řádek v samotném kódu, tak se to na stránce nijak neprojeví (ale na druhou stranu to není špatné pro vaší orientaci v kódu). Na rozdíl od odstavce <p>
, entita <br />
jen zalomí řádek a pokračuje hned na dalším. Neudělá vertikální mezeru jako odstavec.
<p> Možnosti: Jedna Dvě Tři </p>
Se na stránce vůbec neprojeví.
Prohlížeč ignoruje všechny entery, a taky více mezer za sebou chápe pořád jen jako jednu. Pro enter se tedy použije tag <br>
a pro mezeru (pokud zrovna potřebujete víc mezer za sebou) existuje speciální znak (znaková entita)
(pozor na ten středník, ten tam musí být).
© 2006-2007 Petr Kuda - www.troska.cz