Následující text je zde jen proto, aby byl dokument dost velký a dalo se scrolovat. Zkuste si to...
Primární články (galvanické články): Mají tu nevýhodu, že jsou pouze na jedno použití. Jsou vyrobeny tak, že když si je koupíte, můžou okamžitě dodávat elektrickou energii. To je způsobeno chemickou reakcí, která v bateriích probíhá. Jenže touto reakcí se „spotřebovávají“ elektrody (anoda a katoda) – ty jsou totiž vyrobeny z materiálu, který při spotřebě elektrického proudu reagují a ubývají. Tato reakce již nelze provést znovu v opačném směru. Zinkochloridové baterie Celá baterie je v zinkové nádobce, která tvoří zápornou elektrodu a zároveň také tělo baterie. V ní je vloženo dýnko a svitek separačního papíru. Do svitku je nalisována směs burelu (MnO2) a sazí (uhlík). Kladnou elektrodu tvoří uhlíková trubička, která je vložena do této směsi. Na ní je nasazena kovová čepička která tvoří kladný pól baterie. Jako elektrolyt zde slouží roztok chloridu zinečnatého (ZnCl2). Ten je součástí směsi pro kladnou elektrodu. Celá baterie je zalita nějakou těsnící hmotou (ceresin, asfalt) aby do baterie nemohl pronikat vzduch a nebyla tak narušena její funkčnost. Celý článek je pak ještě opatřen nějakým vnějším obalem – folií, papírem nebo kovem. Funkce - Směs kladné elektrody je použita o poměrně vysoké vlhkosti. Tato navlhčí separační papír a reaguje se zápornou zinkovou elektrodou. V průběhu vybíjení se spotřebovává vlhkost obsažená v článku, takže na konci vybíjení je vnitřek článku suchý. Proto je nutné u nových článků zajištění dokonalé hermetičnosti - pokud by došlo k porušení hermetičnosti, článek by vyschl a k reakci by nemohlo dojít. V dřívějších systémech těchto suchých článků se jako elektrolyt používal pastovitý roztok salmiaku. U této technologie docházelo při vybíjení ke vzniku volné vody a tím bylo zapříčiněno vytékání elektrolytu. Akumulátory: Sekundární články (akumulátory): Jsou na rozdíl od primárních článků vyrobené tak, aby šly dobíjet. Po jejich vybití je lze připojit do elektrické sítě a po čase se zpětnou chemickou reakcí opět nabijí.tyto články mohou vydržet okolo 250 nabíjecích cyklů (obyčejný AA akumulátor) ale také až 5 let neustálého vybíjení a nabíjení (autobaterie). Ovšem u každého akumulátoru se časem snižuje jeho kapacita a po nějaké době skončí jeho životnost. V dnešní době mají akumulátory velké využití. Používají se například do mobilních telefonů (zpravidla Li-ION) ale i jako obyčejné (například AA) baterie do různých spotřebičů (převážně NiMH) jako jsou fotoaparáty, discmany, svítilny atd. Akumulátory jsou mnohem ekologičtější i ekonomičtější než galvanické články. Akumulátory lithium-ionové (Li-ION) V posledních letech se stále více používají v mobilních telekomunikacích (mobily) a v přenosných počítačích akumulátory Lithium-ionové. Tato technologie byla vyvinuta z primárních lithiových článků. Protože tyto akumulátory mají jmenovité napětí 3,6V oproti klasickým NiCd a NiMH akumulátorům (1,2V) při stejné velikosti, je jejich poměr akumulované energie v porovnání s váhou velmi příznivý. Nevýhodou těchto akumulátorů je nutnost elektronické ochrany jednotlivých článků při nabíjení a vybíjení - nesmí být překročeno konečné napětí při nabíjení, ani vybití pod těsně stanovenou mez. Toto je zajištěno ochrannými obvody na každém jednotlivém článku. Není možné zatím provádět záměnu článků jednotlivých výrobců, protože tyto konečné parametry jsou u každého rozdílné. Provozní podmínky těchto akumulátorů jsou obdobné jako u NiMH akumulátorů jak co do rozsahu provozních teplot, tak i použitelných proudových zátěží. Při skladování je nutné tyto články minimálně jedenkrát ročně nabít, aby vlastním samovybíjením nedošlo k vybití pod stanovenou mez. Složení: Kladná elektroda - směs oxidů lithia s dalším kovem Záporná elektroda - uhlík se směsí dalších chemikálií Elektrolyt - směs esterů - každý výrobce si chrání své složení
